Okinovo okýnko

Jen pro upřesnění chronologie toho, jak Nečasova vláda prosadila stavem legislativní nouze úsporné zákony. 28. června: Nečasova vláda jmenována 10. srpna: Vláda dostala důvěru sněmovny 23. září: Vláda schválila podobu úsporných opatření v rámci jednání o rozpočtu na rok 2010 4.-7. října: Vláda předložila návrhy zákonů do sněmovny 16. října: I. kolo senátních voleb 23. října: II. kolo senátních voleb 26. října: Sněmovna začíná projednávat zákony v běžném režimu. V průběhu jednání, zrovna v době, kdy mluví Bohuslav Sobotka, se objevuje informace, že vláda zákony stáhne a požádá o vyhlášení legislativní nouze. Sobotka: Já jsem si nevšiml žádného zemětřesení, nevšiml jsem si žádných velkých povodní. (...) Čeho jsem si všiml, je fakt, že tyto návrhy zákonů byly předloženy velmi pozdě do Poslanecké sněmovny. To je problém chyby vlády. (...) Velmi zvláštní způsob chování. Určitě je to projev oné vyšší politické kultury, kterou tato koalice po volbách slibovala. V podvečer se skutečně koná zmí

Závazky, že ODS nebo TOP 09 nebudou zvyšovat daně, jsou zapomenuté, ale bohatým a bohatším voličům to nemusí vadit. Splnit úkol vlády rozpočtové zodpovědnosti připadne především těm chudším. Nečasova vláda rozhodně nechce rozprostřít zátěž mezi všechny vrstvy poměrně, nejspíš ani ne rovnoměrně. Zatímco odvody do rozpočtu chce totiž vláda snížit rovnoměrně, chce i snížit výdaje z rozpočtu (které dosud směřují spíš v sociální oblasti k chudším), tudíž celkově se dopad rozpočtové zodpovědnosti projeví nerovnoměrně. Kromě mnoha rozpočtových škrtů, které tedy dopadnou obzvlášť do sociální oblasti, se podle všeho chystá především zvýšení DPH. Nikoli ale zvýšení celé DPH, pouze její snížené sazby. Nejprve menší, poté větší až na pravděpodobné srovnání se základní sazbou. Je zvláštní, že programové prohlášení (PDF) o této věci mlčí, nebo to aspoň tají do krásných slov o „sjednocení základů jednotlivých veřejných odvodů“. Že to takto nějak proběhne, je jasné už od června. Zajímavé je, jak se t

Z vyjednávacích týmů ODS, TOP 09 a VV vypadly první náměty toho, jak bude jejich koalice vládnout. Jde mimo jiné o návrh podoby důchodové reformy a návrh na zavedení školného . Co nás čeká v oblasti zdravotnictví, to se zatím můžeme jen dohadovat. Předem připomenu, že nejsem ekonom a že tedy některé mé úvahy mohou být chybné a v takovém případě budu rád za opravy. Domnívám se přesto, že daleko od pravdy nebudu... Spíš se budu mýlit z toho důvodu, že některé informace dosud nevyšly navenek dostatečně podrobně. Pokud jde o školné, tak jeho tzv. "odložená" podoba povede k dalšímu zadlužení mladých lidí na počátku životní dráhy, kdy by měli zakládat rodiny. Těžko odhadovat, jaký to může mít demografický dopad (neodloží mládež kvůli dalším dluhům ještě víc zakládání rodin?). Ani sociálně a ekonomicky to samozřejmě nemusí představovat automaticky problém, ale víme všichni, že situace se zadlužením domácností se v České republice stále zhoršuje. Návrh důchodové reformy mi plně doka

Tak jsem si prošel výzkumy a odhaduju, že to dnes a zítra dopadne takhle: ČSSD 27,7 % ODS 19,3 % TOP 09 12,7 % KSČM 12,2 % Věci veřejné 10,9 % KDU-ČSL 4,2 % Strana zelených 3,8 % Důležitější bude přepočet na mandáty a ten mi vychází takto: ČSSD 72 (proti volbám 2006 -2 křesla) ODS 47 (-34 křesel) TOP 09 30 (+30 křesel) KSČM 29 (+3 křesla) Věci veřejné 22 (+22 křesel) Odhaduju, že ČSSD vyhraje ve všech krajích s výjimkou Prahy, kde vyhraje ODS.

...ten, kdo si na něco stěžuje, příliš často nemá chuť podřídit se nestrannému rozhodnutí. Všiml jsem si toho dobře u některých specialistů na věčné soudní spory - a bohužel jsem to zažil velmi dobře také v arbitrážním výboru na Wikipedii, kde téměř každý výrok, který nebyl v plném souladu s názorem některé ze stran, býval důvodem k označení z podjatosti a podobným vylomeninám. (k článku na iDNESu Evropský soud už si toho všiml: Co Čech, to stěžovatel )

Jsou to dva, nebo už tři dny, co skončily XXI. zimní olympijské hry ve Vancouveru? Vzpomínky na ně se pomalu rozbíjejí do jednotlivých střípků, ze kterých si každý po týdnech, měsících a letech vytváří svůj vlastní obrázek toho, jaké podle něj vlastně hry byly. Tak namátkou – mými střípky z některých minulých her jsou plačící Míša v Moskvě (to mi byly jen čtyři...), spontánní Manleyová v Calgary, letící hořící šíp na zahájení v Barceloně a pád Moceanuové na kladině v Atlantě, Haškova analýza: „Čekal jsem kličku do bekhendu nebo střelu mezi nohy“ snad na všechny nájezdy velkého semifinále v Naganu. Sydney jsem už zažil osobně a pamatuji si nejvíc pokřik „Aussie, Aussie, Aussie – oj, oj, oj!“, který pro mne skrývá skvělý dojem z tamních fanoušků, pak krasobruslařská aféra ze Salt Lake City a z Pekingu třeba na vlastní oči viděný zadržený postup Bolta z rozběhu stovky s náskokem, s jakým se vyhrávají rozběhy na čtyřikrát delší trati. Kdyby vám nějaké střípky z Vancouveru chyběly, tak ješt

Nedávná myšlenka vyslovená spoluzakladatelem Wikipedie Jimbem Walesem v diskusi na Wikiverzitě : „Be careful about valuing 'openness' above quality and the achievement of serious goals. Take a look at how badly trolls can upset and ruin a culture. I absolutely support openness - in a framework of quality and thoughtfulness.“ Čili česky: „Buďte opatrní, když dáváte větší hodnotu otevřenosti nad kvalitou a dosažením vážných cílů. Všimněte si, jak vážně mohou trollové poškodit kulturu. Zcela podporuji otevřenost - v rámci kvality a ohleduplnosti.“ ...a má pravdu.

Ne, jsem si jistý, že se to opravdu nedá. Proto dál trvám na tom, že podobné chování musí být posuzováno stejně jako osobní útoky na samotné Wikipedii. Jestliže někdo označí (nepřímo, ale zcela jednoznačně!) v blogu významného celostátního média jiného wikipedistu za ignoranta, v takovém případě jde o ještě škodlivější jednání než osobní útok skrytý kdesi v běžné diskusi na Wikipedii. Ještě stále platí toto pravidlo Wikipedie a trvale ho budu ze všech sil podporovat. Pokud by komunita usoudila, že není pro fungování Wikipedie takové pravidlo vhodné, myslím, že by přišla o mnoho editorů, kteří by nechtěli přihlížet tomu, jak se touto změnou vlastně doporučí právě takové nevhodné chování; přičemž já bych byl téměř jistě mezi těmi, co by odešli.

Jeden svérázný, ale údajně podle slov zvenčí "výborný novinář", dohnán zcela subjektivními, osobními a jako takovými klidně pochopitelnými pohnutkami, napsal o Wikipedii článek. Následovala série různých reakcí. Mimo jiné jsem ho osobně kontaktoval e-mailem s upozorněním na některé jeho omyly a s výzvou, že pokud bude potřebovat o Wikipedii opět něco zjistit, může se na mne vždy znovu obrátit. Onen novinář nejenže na můj dopis nijak nereagoval, ale dokonce místo toho vytrhl jednu jedinou jinou reakci a prohlásil to za jasný důkaz obecnosti svého tvrzení. Povězte mi, dělá tohle výborný novinář? Anebo už česká novinařina klesla tak hluboko, že tohle se hodnotí jako výborná novinařina? Spíš doufám, že svatozář onoho novináře je dalece přehnaná...

Tak jsem z Tallinnu zase doma a časem napíšu ještě dodatečnou druhou várku postřehů, hlavně z volných tanců, žen a exhibice. Teď ale jen několik slov o krasobruslařských divácích. Mám je rád. Bez nich bychom krasobruslení vysílat nemuseli - a ani nemohli. Je to publikum zvláštní. Stejně jako u jiných sportů je rozvrstvené na publikum laické a vzdělané. Ale v jiných sportech nebývá ten rozdíl mezi vzdělaným a laickým publikem tak velký. Vzdělaný krasobruslařský divák ví skoro všechno a troufne si nesouhlasit někdy třeba i s odbornou kritikou experta, jak pak má proti němu uspět komentátor, který nikdy nebruslil? Odbornost si doháním jinak, ale je to těžké. Ale na druhé straně laický divák nestojí jen o odborné věci, chce si vyslechnout subjektivní, ale podložený názor někoho, kdo sport delší dobu sleduje - a k tomu právě slouží televizní komentátor. Jenže v tom, ouha, naráží na jiný, obvykle nesporně kvalitní a nesporně subjektivní názor . Mám krasobruslařské diváky rád i proto, že když

Pochybuji, že by Austrálci (nyní lépe Aboriginové – nebo jak se to teď má správně říkat) kdy sledovali krasobruslení. Je jim vzdálené ještě víc než středoafrickým černochům. Ale právě nyní kvůli originálnímu tanci Domninové a Šabalina, staronových mistrů Evropy, se dostali do světových médií i na takové stránky, kde jindy nebyli. V originálním tanci využili jejich religiózní motivy jak pohybové, tak ornamenty na kostým – a tím prý zneužili a urazili austrálskou kulturu. Nejdřív pohled z jedné strany. Udělali Domninová, Šabalin a jejich trenérka Natalija Liničuková něco tak strašně špatného vzhledem k Austrálcům ve srovnání s tím, jak se postupuje k jiným národním tradicím? Pochybuji. Tím spíš se nezdá být pravděpodobné, že by udělali něco, co tak silnými slovy popsal Sol Bellear, řadový člen (a podle oficiálního webu spíš nevýznamný - je tam o něm jediná okrajová zmínka) Státní rady pro zemi aboriginů Nového Jižního Walesu: „Je to velmi urážlivé. Chápeme to jako vykrádání kultury Abo

Mistrovství Evropy Zima, dost diváků, útulná hala, kde dost táhne na komentátorskou pozici. Vysoká úroveň soutěží. Město vypadá příjemně, veřejná doprava funguje pohotověji než ta oficiální. Sportovní dvojice Kavagutiová je pro mne krásná ledová princezna, ale nezdá se mi, že je tak chladná, jak vypadá na první pohled. Snad proto, že je to u Japonců normální, tak si všímám každého malého hnutí v obličeji. Nenapadlo by mne, že vyhrají o takový náskok před Muchortovovou (ta naopak by "od přirozenosti" měla ukazovat emocí víc). Druhá polovina jízdy Kavagutiové se Smirnovem byla opravdu lehce neurovnaná, co si ale Juko udělala (s loktem?) - a bylo to opravdu tehdy, když si rozepínala kostým - to není známo. Až budu mít trochu víc času, těším se na rozbor protokolů. Savčenková se Szolkowým pořád zůstávají adepty na olympijské zlato, ale jejich nezdar právě v letošní sezóně, který navíc není první, už není jen tak nějaká náhoda. A stejně se před olympiádou nejvíc těším na Šenovou a

Ještě pořád pokračuje pořad Hyde Park ve vysílání České televize, a už mne jako chodce po chodníkách nadvakrát nadzvihl. Pan senátor Kubera tvrdil bez možnosti námitky, že situace s uklízením sněhu je stejná jako dřív. Je to nesmysl. Situace není stejná (stejně špatná) jako dřív. Dobře si pamatuji, že dříve byly chodníky uklízeny lépe, teď se na mnoha místech neuklízejí vůbec. Ano, možná je situace stejná u silnic, kde se opravdu už léta říkává, že silničáře zase překvapilo, že napadl sníh. A paní/slečna galeristka pro změnu prohlásila, že jí současná situace na silnicích vyhovuje jejímu ekologickému smýšlení v tom, že šoféři musejí "zvednout prdelky" a šlapat pěšky. Co je to za nesmysl? Zkuste se podívat na chodníky tady na Pankráci! Ulice byly stále průjezdné, ale na chodníkách jen to místo, co prošlapali chodci. A ten rozdíl mezi upraveností chodníků a silnic trvá dál.

Britské listy informovaly o tom, že v pouhých 31 letech zemřel mladý bouřlivák a nejvíc asi začínající spisovatel Filip Sklenář . Vynikal velmi ostrými názory, chováním nespoutaným jakýmikoli konvencemi a minimem ohledů a nesporným talentem. Seznámil jsem se s ním na Totemu a myslím, že vzhledem k jeho tehdejším zvykům mi do oka nepadl. Na druhou stranu jsem uznával jeho kvality, psal - asi - snadno, vždy s jasnou hlavní myšlenkou, někdy podanou až příliš prvoplánově. Byl formalistou a mistrem forem (tehdy si oblíbil například aforismy), zatímco struktuře děje tolik nedal, a přesto někdy vyplynula z jeho textů velmi přirozeně. Když napsal Červené dlaždice, požádal mne, abych je doporučil redakci kultury České televize k prezentaci v tehdejším bločku nových knih, jak se vysílal ve zpravodajství. Nijak zvlášť jsem je nedoporučil, řekl jsem něco ve smyslu, že Filip je - prostě jsem je předal a řekl, ať s nimi redaktoři naloží podle svého. Prohomosexuální a protikatolická, takové je její